Bezplatná lékařská péče
Včera jsem potřebovala navštívit svoji praktickou lékařku. Protože jsem u ní nebyla snad rok, na webu jsem si ověřila, že stále funguje a že ordinační hodiny se také nezměnily. Protože jsem se během toho roku přestěhovala, váhala jsem, zda si říct o zdravotní dokumentaci s tím, že se přeregistruji jinam, nebo, s ohledem na naše více než dvacetileté "partnerství", k ní budu dojíždět. Až do chvíle, kdy jsem dorazila k ordinaci, jsem se přikláněla spíše k té druhé alternativě.
Mile mě překvapilo, že v čekárně není ani noha. U naší paní doktorky totiž i dva lidé ve frontě znamenají čekání více než hodinu. Při pohledu na dveře ale moje nadšení vzalo za své - bylo mi okamžitě jasné, že tady paní doktorku už určitě nenajdu. Poněkud zmateně jsem se vrátila ke vstupním dveřím do chodby a objevila ošumělou, otrhanou cedulku, že od ledna paní doktorka ordinuje v protější ordinaci spolu s jinou lékařkou, při zachování stávající péče a služeb. Pohled na mříž na dveřích té protější ordinace mě ale přesvědčil o tom, že to s tím zachováním tak horké nebude. Telefon pochopitelně nikdo nezvedal...
Přes půl Prahy jsem dojela na polikliniku blízko mého současného bydliště. Protože v budově probíhá rekonstrukce, část ordinací včetně všech praktických lékařů je přemístěna do protějšího domu. Když jsem konečně našla ordinaci paní doktorky XY, která ten den měla ordinační hodiny od 13 do 18 hodin, už mě vlastně ani nepřekvapila malinká cedulka, na níž bylo uvedeno, že čerpá dovolenou a zastupuje jí paní doktorka YX. Ta ale ordinovala dopoledne, teď bylo všude zamčeno, stejně jako v poliklinice na druhé straně Prahy.
Kdyby mi bylo hůř, asi bych tam někde ty dvě hodinky do sedmi, kdy otevírá pohotovost, nějak přečkala. Takhle jsem se rozhodla zajít do lékárny. Její provozní doba však končí v 16 hodin. Široko daleko žádná jiná není, čili je to lékárna výhradně pro důchodce a rodiče na mateřské, jinak mi to nedává smysl.
Tak já opravdu nevím. Snad bych si raději připlatila, abych měla jistotu, že když budu lékaře potřebovat, nějakého také najdu. I když při pohledu na mou výplatní pásku nějak nemám pocit, že bych snad platila málo...
Odešla jsem tedy domů, uvařila si čaj s medem a doufám, že to tentokrát nějak překlepu jen za pomoci babských receptů. A mezitím budu pečlivě zvažovat, kam se přeregistrovat, protože tuhle tour de doctor už si fakt zopakovat nechci.
Anna Novacek
Čekání na obra
Už jako malou holčičku mě děda často brával na Ruzyni. Byl to snad nejoblíbenější cíl našich častých výletů z pražského Karlína.
Anna Novacek
Po letech...
Začátkem devadesátých let jsem byla na pionýrském táboře jako praktikantka. Na návštěvu tam přijel syn jednoho z vedoucích se svým kamarádem, oba tehdy byli v prvním nebo druhém ročníku na konzervatoři.
Anna Novacek
Já jsem o tom fakt nechtěla psát...
Myslím, že o válce na Ukrajině píše kdekdo, tak co bych k tomu mohla říct. Ale dnešní návštěva fastfoodu byla asi ta poslední kapka. Sice malá, ale zkrátka pohár přetekl.
Anna Novacek
Máme covid aneb Jak se navyšují čísla
Včera byl na testech můj syn i jeho partnerka. Setkali se s námi v době, kdy jsme díky "propracovanému" trasovacímu systému vůbec netušili, že k nějakému rizikovému kontaktu došlo a měli bychom být opatrní.
Anna Novacek
Máme covid? - II.
V sobotu jsme se dozvěděli, že je jeden z nás pozitivní a druhý negativní. Ale jak dál? Jsou v tom docela zmatky...
Anna Novacek
Máme covid? - I.
Od počátku druhé vlny jsme prakticky izolovaní od okolního světa, takže jsme si mysleli, že se nám onemocnění vyhne. Chyba lávky - přišlo... ale s mnoha otazníky.
Anna Novacek
Lháři, lháři, lháři
Vím, že jsem nejméně tisícíprvá, která píše o "koronakrizi". Jenomže tento víkend mě přesvědčil, že nás ovládly a zhysterizovaly fakt jen lži...
Anna Novacek
O nenávisti, manipulaci a intrikách...
Kdyby to Emma nezažila na vlastní kůži, nikdy by nevěřila, že je něco takového mezi civilizovanými dospělými lidmi vůbec možné. Pořád doufá, že se z toho snu probudí... Už jen proto, že zkrátka schází důvod toho všeho.
Anna Novacek
Už nechci pejska
Před sedmnácti lety jsem si na svém tehdejším partnerovi doslova vyvzdorovala psa. Trvalo mi to mnoho měsíců, než jsem ho přesvědčila, a když konečně souhlasil, ještě tentýž den se Nikki stal členem naší rodiny.
Anna Novacek
Moli válečníci
Někdy počátkem roku se nám doma objevili moli. Nejdřív pár jedinců, kterých jsme se zbavovali plácnutím, ale za pár týdnů jsme boj s nimi začali prohrávat. A to trvá vlastně dodnes...
Anna Novacek
Včera jsem se dívala na rasistický film
Nebudu se vůbec vyjadřovat k zabití černocha bělochem, nebo taky grázla policistou, ani k tomu infernu, které se potom rozpoutalo. Myslím, že názorů bylo dost a dost a není třeba to znovu pitvat.
Anna Novacek
Já se tak stydííím...
Už dlouho jsem nenapsala žádný blog - všechna témata se mi zdála moc negativní... Jestli tohle je pozitivní, nevím. Snad jo, už mi cukají koutky.
Anna Novacek
Nemáš prachy? Oslepneš...
Syn se vrátil od očního lékaře s diagnózou, jejíž název jsem nikdy předtím neslyšela. Obrátila jsem se tedy na Google. To, co jsem našla, mě vůbec nepotěšilo, a další šok mě čekal ve chvíli, kdy jsem klikla na ceník zákroků.
Anna Novacek
Příliš slušní řidiči
Dnes cestou do práce jsem se setkala hned s několika slušnými řidiči. Bohužel s až příliš slušnými řidiči...
Anna Novacek
Kolečko se točí aneb Mimozemšťan trénuje pozemšťana
Zase ten zelenej skřehotavej šmejd. Tentokrát si mě pořádně vychutnal. A přitom jsem u něj chtěla jen nakoupit. Nic víc.
Anna Novacek
Černočerná tma
Tuto sobotu jsem strávila na venkově. Po hrozně dlouhé době. A cestou do Prahy jsem si uvědomila, o co nás velkoměsto okrádá - o tmu.
Anna Novacek
O toleranci i zaťatých diskutujících
V některých reakcích pod svým posledním blogem o maratoncích v Praze, a vlastně i pod jedním starším, o zákazu kouření, jsem byla nařčena z netolerance.
Anna Novacek
Maratonci všech zemí... přerazte si hnáty!
Vím, že název tohoto blogu je necitlivý, možná i nekorektní... Ale z doby, kdy jsem pracovala na dispečinku taxislužby, jsem si proti všem zbytečným uzavírkám města vypěstovala docela slušnou averzi.
Anna Novacek
Ztracená malá holčička
Nikdy jsem nijak zvlášť nepřemýšlela o tom, co dělat v případě, že na ulici najdu osamělé, ztracené dítě. Proto mě taky zaskočilo, když se dneska vedle mě ozvalo: Dobrý den, já jsem se ztratila.
Anna Novacek
Fotograf mraků
Můj děda zemřel před téměř třiceti lety - jen o pár dnů se nedožil sametové revoluce. I když na něj často myslím, moje vzpomínky jsou čím dál tím víc mlhavější. Jedinou věc si však vybavuji jasně - jeho nádherné fotky mraků.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1513x