Našla jsem poklad

2. 12. 2018 21:09:20
Od mládí jsem nesnášela předvánoční šílenství v kuchyni. Kralovaly tam tři ženské - mamka, babička a prababička, a panovala tam docela třaskavá atmosféra.

Jako úplně malinká holčička jsem pomáhala vykrajovat a nebo plnit formičky, ale vlastně si to moc dobře nepamatuji. V paměti mám jen starožitnou váhu se zobáčky a dvěma miskami, a malou dřevěnou krabičku se závažíčky, s kterými jsem si hrozně ráda hrála.

Moje babička byla cukrářka od pánaboha. Každoročně pekla na dvacet druhů cukroví, jeden kousek jako druhý. Sedávala jsem na malé židličce a dívala se, jak na té krásné staré váze odvažuje každou jednotlivou kuličku těsta, kterým potom naplní formičku. Jak malým štětečkem nanáší sladkou polevu a pečlivě zdobí každý kousek. Jak hotové cukroví opatrně rovná do krabic a prokládá vánočními ubrousky. Pekla nejen pro nás, ale i pro paní doktorku, pro jednu sousedku, pro druhou sousedku... Čím víc se blížily Vánoce, tím víc byl náš byt zavalen krabicemi s hotovým cukrovím, které vonělo tak pronikavě, až mi to bylo nepříjemné, v kuchyni bylo stále větší vedro, stále napjatější dusno, a já s postupem let začala z kuchyně utíkat, stejně jako táta s dědou, a předvánoční cukrářské šílenství sabotovat.

To mi vydrželo opravdu spoustu let. Odstěhovala jsem se do jiného bytu, stala se přebornicí v objednávání hotového vánočního cukroví a myslela si, že jedinou památkou na babiččino sladké království je váleček na nudle, který jsem si z její kuchyně vzala s sebou.

Dlouholetá averze k domácímu pečení se postupně vytratila do neznáma a s přítelem jsme se vloni rozhodli, že zkusíme nějaké cukroví upéct sami. Začala jsem obcházet obchody s kuchyňskými potřebami a nestačila se divit, jak chabá je nabídka formiček a vykrajovátek, jak ubývá hezkých tvarů, které se mi vynořily z hlubin paměti, kolik přibylo zbytečných sobů a Santů. Nekoupila jsem nic a vlastně jsem udělala dobře, protože všechno dopadlo úplně jinak, než jsme plánovali - v listopadu jsme balili a připravovali se na stěhování a celé svátky jsme pak proleželi s virózou.

Před stěhováním jsme museli samozřejmě vyklidit i sklep, ve kterém se toho za dvacet let nashromáždilo docela hodně. Mezi hromadou krabic, navezených do nového bytu, jsem po Novém roce objevila taky ušmudlanou, docela těžkou igelitku.

Když jsem ji otevřela, vysypal se na mě opravdový poklad. Babiččiny formičky a vykrajovátka.

Letos budeme mít voňavé Vánoce. :)

Autor: Anna Novacek | neděle 2.12.2018 21:09 | karma článku: 20.27 | přečteno: 621x

Další články blogera

Anna Novacek

To si Bertík nezasloužil

Po mnoha letech jsem se rozhodla prodat své milované staré autíčko. Kdybych tušila, jaké problémy mě kvůli pár tisícovkám čekají, raději bych v něm jezdila do doby, než se úplně rozpadne.

14.12.2018 v 13:20 | Karma článku: 17.75 | Přečteno: 791 | Diskuse

Anna Novacek

Znovu vnučkou

Můj dědeček zemřel pár dnů před sametovou revolucí, babička před čtyřmi lety. Posledních několik let žila v domově důchodců. Dodnes mě to strašně mrzí, i když s ohledem na její zdravotní stav jiné řešení tehdy prostě nebylo.

5.12.2018 v 17:00 | Karma článku: 13.76 | Přečteno: 362 | Diskuse

Anna Novacek

Taxi, dobrý den. Kam přistavíme vůz?

Bývala jsem dispečerkou pražské taxislužby. Není to snadná práce, hodně stresu, ale my jsme se s kolegyněmi aspoň hodně nasmály. Dnes, kdy většina zákazníků používá aplikace, už nejspíš zbyl jen ten stres...

4.12.2018 v 15:07 | Karma článku: 18.24 | Přečteno: 591 | Diskuse

Anna Novacek

Výlet do endéer

Vzpomínám si na autobusové nákupní výlety do NDR, které pořádal podnik, v němž byli zaměstnáni mí rodiče. Moje první cesta za botami, cukrkandlem a čočkou vedla přes Horu Sv. Šebestiána do tehdejšího Karl-Marx-Stadtu.

4.12.2018 v 10:46 | Karma článku: 23.38 | Přečteno: 988 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Pavel Pulkráb

Vánoce - neznám nic horšího.

Vánoce považuji za nejhorší období roku. Ze všech úhlů pohledu. Je to hrozný čas jak pro rodiny, tak z pohledu práce.

17.12.2018 v 11:48 | Karma článku: 24.64 | Přečteno: 1297 | Diskuse

Roman Enders

První slovenský Velký vandr

Být trampem a jet na pořádný vandr bylo mým odvěkým snem. Bratranec Mirek s bratrem svojí ženy Vaškem se takhle jednou na vodě u ohně klidně pochlubil, že jezdí každý rok v červnu na týdenní vandr na Slovensko!!

17.12.2018 v 9:24 | Karma článku: 13.27 | Přečteno: 223 | Diskuse

Renata Šindelářová

Stejně se to sežere

Nejdřív naši andílci ztvrdli na kámen. Chtěly jsme je s dcerou ozdobit (pokorně se omlouvám slovesu ozdobit) bílou polevou – a teď už nevypadají ani jako andílci...

17.12.2018 v 9:22 | Karma článku: 11.61 | Přečteno: 242 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Když si najednou nevíš rady

Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. (Lukáš 24,3+4)

16.12.2018 v 21:31 | Karma článku: 14.36 | Přečteno: 147 | Diskuse

Jakub Kunčický

Píšu, tedy jsem!

Velkospotřebitel propisek. Každý prázdný kousek papíru je v nebezpečí. Myšlenky, nápady, iluze, citáty. Blog je jen další z mnoha terapií pro mé splašené, nemocné prsty. Budu psát do poslední chvíle; i na smrtelné posteli.

16.12.2018 v 12:34 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 171 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 19.71 Průměrná čtenost 749

Dřív, než mě budeš pomlouvat a soudit můj život, obuj si mé boty a projdi mou cestu, projdi mou minulost, pociť mé slzy, zažij mou bolest, projdi kroky, které jsem prošla já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopla já. Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já! A až potom můžeš soudit moje chování a tvrdit, že mě znáš...

Seznam rubrik

více

Najdete na iDNES.cz