Výlet do endéer

4. 12. 2018 10:46:54
Vzpomínám si na autobusové nákupní výlety do NDR, které pořádal podnik, v němž byli zaměstnáni mí rodiče. Moje první cesta za botami, cukrkandlem a čočkou vedla přes Horu Sv. Šebestiána do tehdejšího Karl-Marx-Stadtu.

V šest ráno jsme rozespalí a promrzlí podupávali u vrátnice a předávali si fígle, kam schováme marky, které jsme vezli nad povolený limit.

Pak jsme nasedli do autobusu a čím víc se blížily hranice, tím víc ustávaly hovory a smích. Kulturní referent vybral pasy, autobus ve frontě pomalu popojížděl k závoře, a když přistoupil celník, procházel uličkou a každého porovnával s fotkou, panovalo už hrobové ticho.

Když jsme onen rituál absolvovali jak na české, tak na německé straně, hadi v břiše se pomalu uklidňovali a zábava na palubě se znovu rozproudila.

Po příjezdu do města jsme se rozprchli do obchodů a nakupovali a nakupovali, dokud marky stačily. Navečer jsme se u autobusu znovu sešli, chlubili se svými úlovky a přemýšleli, co napíšeme do celních prohlášení, aby tomu němečtí celníci pokud možno nerozuměli. Takže z bot byly papuče nebo sandály, z triček nátělníky a tak podobně. Naivní, já vím...

Cestou zpět k hranicím zase ruch pomalu utichal a to pravé veselí vypuklo teprve na české straně, když se nám podařilo projet celnicí "bez ztráty kytičky".

Vždycky, když jsme pak po revoluci jeli do Německa, s blížící se hranicí se hádci v břiše ozývali, a když byly děti menší, umravňovala jsem je, ať jsou zticha. Vůbec netušily proč.

Včera jsme po opravdu mnoha letech jeli do Drážďan. A poprvé to bylo jiné. Já si vůbec nevšimla, že jsme projeli hranici! Prostě se najednou objevily cedule v němčině a bylo to :)

Když jsme zaparkovali a vydali se do víru nakupování, zjistila jsem, že většinu nabízených věcí jsem si mohla pořídit v Praze taky. Stejné obchody, stejná nabídka.

Alespoň vánoční trhy byly krásné, jiné než u nás, ale stejně kýčovité. Všude spousta lidí, spousta světýlek, spousta zvuků, spousta vůní.

Užili jsme si ten den jak jen to šlo. A i když se v žádném případě nechci zastávat minulosti, ty tehdejší výlety do NDR pro mě zkrátka byly dobrodružství :)

Autor: Anna Novacek | úterý 4.12.2018 10:46 | karma článku: 23.38 | přečteno: 988x

Další články blogera

Anna Novacek

To si Bertík nezasloužil

Po mnoha letech jsem se rozhodla prodat své milované staré autíčko. Kdybych tušila, jaké problémy mě kvůli pár tisícovkám čekají, raději bych v něm jezdila do doby, než se úplně rozpadne.

14.12.2018 v 13:20 | Karma článku: 17.75 | Přečteno: 791 | Diskuse

Anna Novacek

Znovu vnučkou

Můj dědeček zemřel pár dnů před sametovou revolucí, babička před čtyřmi lety. Posledních několik let žila v domově důchodců. Dodnes mě to strašně mrzí, i když s ohledem na její zdravotní stav jiné řešení tehdy prostě nebylo.

5.12.2018 v 17:00 | Karma článku: 13.76 | Přečteno: 362 | Diskuse

Anna Novacek

Taxi, dobrý den. Kam přistavíme vůz?

Bývala jsem dispečerkou pražské taxislužby. Není to snadná práce, hodně stresu, ale my jsme se s kolegyněmi aspoň hodně nasmály. Dnes, kdy většina zákazníků používá aplikace, už nejspíš zbyl jen ten stres...

4.12.2018 v 15:07 | Karma článku: 18.24 | Přečteno: 591 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Pavel Pulkráb

Vánoce - neznám nic horšího.

Vánoce považuji za nejhorší období roku. Ze všech úhlů pohledu. Je to hrozný čas jak pro rodiny, tak z pohledu práce.

17.12.2018 v 11:48 | Karma článku: 26.85 | Přečteno: 1525 | Diskuse

Roman Enders

První slovenský Velký vandr

Být trampem a jet na pořádný vandr bylo mým odvěkým snem. Bratranec Mirek s bratrem svojí ženy Vaškem se takhle jednou na vodě u ohně klidně pochlubil, že jezdí každý rok v červnu na týdenní vandr na Slovensko!!

17.12.2018 v 9:24 | Karma článku: 14.40 | Přečteno: 237 | Diskuse

Renata Šindelářová

Stejně se to sežere

Nejdřív naši andílci ztvrdli na kámen. Chtěly jsme je s dcerou ozdobit (pokorně se omlouvám slovesu ozdobit) bílou polevou – a teď už nevypadají ani jako andílci...

17.12.2018 v 9:22 | Karma článku: 11.99 | Přečteno: 254 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Když si najednou nevíš rady

Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. (Lukáš 24,3+4)

16.12.2018 v 21:31 | Karma článku: 14.39 | Přečteno: 150 | Diskuse

Jakub Kunčický

Píšu, tedy jsem!

Velkospotřebitel propisek. Každý prázdný kousek papíru je v nebezpečí. Myšlenky, nápady, iluze, citáty. Blog je jen další z mnoha terapií pro mé splašené, nemocné prsty. Budu psát do poslední chvíle; i na smrtelné posteli.

16.12.2018 v 12:34 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 171 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 19.71 Průměrná čtenost 749

Dřív, než mě budeš pomlouvat a soudit můj život, obuj si mé boty a projdi mou cestu, projdi mou minulost, pociť mé slzy, zažij mou bolest, projdi kroky, které jsem prošla já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopla já. Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já! A až potom můžeš soudit moje chování a tvrdit, že mě znáš...

Seznam rubrik

více

Najdete na iDNES.cz