Fotograf mraků

11. 05. 2019 20:35:50
Můj děda zemřel před téměř třiceti lety - jen o pár dnů se nedožil sametové revoluce. I když na něj často myslím, moje vzpomínky jsou čím dál tím víc mlhavější. Jedinou věc si však vybavuji jasně - jeho nádherné fotky mraků.

Děda fotil stařičkou Leicou a fotky pak vyvolával v koupelně. Pro mě, coby malou holčičku, to bylo nejprve zakázané území, později, když už jsem tam nemohla způsobit nějakou kalamitu, tajemná komnata plná zvláštních vůní a zázraků.

Milovala jsem, když jsem mu mohla pomáhat. Plastovými kleštičkami jsem opatrně máchala fotky ve vývojce a podle objevujících se tvarů hádala, co na fotce je. Kromě mě, jeho jediné vnučky, to byly většinou mraky.

Děda podnikal výpravy za jejich fotkami hlavně tam, kde nebylo žádné elektrické vedení. Jsme z Prahy, tak to nebylo vždy úplně jednoduché. Hrozně ráda jsem jezdila s ním. Dodnes obdivuji jeho bezbřehou trpělivost, kterou se mnou měl. Tisíckrát proč, jako každé dítě, přesto mi dokázal na všechno odpovědět, všechno vysvětlit, a u toho fotit.

Po dědově smrti jsem alba s jeho fotkami měla uložená, ale během několikerého stěhování nenávratně zmizela. Dodnes mě to hrozně mrzí.

Dnes jsme byli s přítelem na procházce a když jsem viděla, co se honí po obloze, nemohla jsem jinak, než vytáhnout telefon a cvakat, dokud to šlo. Domů jsem sice přišla promočená na kost, ale doufám, že jsem dědovi neudělala ostudu.

A po bouřce a krupobití:

Autor: Anna Novacek | sobota 11.5.2019 20:35 | karma článku: 15.98 | přečteno: 254x

Další články blogera

Anna Novacek

Ztracená malá holčička

Nikdy jsem nijak zvlášť nepřemýšlela o tom, co dělat v případě, že na ulici najdu osamělé, ztracené dítě. Proto mě taky zaskočilo, když se dneska vedle mě ozvalo: Dobrý den, já jsem se ztratila.

13.5.2019 v 17:34 | Karma článku: 24.31 | Přečteno: 810 | Diskuse

Anna Novacek

Blogová nenávist

Před pár dny jsem napsala blog o kuřácích a uživatelích elektronických cigaret. Nemyslím, že jsem byla nějak přehnaně radikální, ovšem reakce mě zaskočily.

6.5.2019 v 8:41 | Karma článku: 18.25 | Přečteno: 897 | Diskuse

Anna Novacek

K čemu vlastně je ten zákaz kouření?

Když bylo zakázáno kouřit v restauracích, jako celoživotní nekuřák jsem to uvítala. Ale to jsem netušila, že za pár let se objeví další, smradlavější zlo.

4.5.2019 v 16:11 | Karma článku: 38.47 | Přečteno: 6446 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Miloš Korotvička

Rath europoslanec, my a ti druzí

Rath europoslancem. A proč ne? V našem pseudostátě je všechno možné a vše je dovoleno. Většina už nic neřeší a nic jí nevadí. Když nepatříte k většině, můžete tak akorát blogovat a nakonec se voběsit.

21.5.2019 v 20:37 | Karma článku: 15.76 | Přečteno: 338 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Plavání pro zahalené i odhalené

Kdysi stačilo mít plavky a ručník a mohli jste jít plavat. Zatímco tyhle věci už nejsou potřeba, k návštěvě bazénu je nutné mít nejméně středoškolské vzdělání, a to s maturitou.

21.5.2019 v 9:00 | Karma článku: 30.26 | Přečteno: 1813 | Diskuse

Miloš Korotvička

Život parchant - Cesta k moři

Dokážete si představit cestování k Jadranu automobilem Škoda 1000 MB v polovině šedesátých let minulého století? Já jsem to prožil a jsem tomu rád. Tehdy cesta trvala dva dny a popsat ji nemůžete krátce. Dík za pochopení.

20.5.2019 v 23:11 | Karma článku: 15.36 | Přečteno: 372 | Diskuse

Miloš Korotvička

Život parchant - Přípravy na cestu k moři

Jet k Jadranu Škodou 1000MB v šedesátejch minulýho století nebylo jen tak. Napřed obstarat vybavení. Potom našetřit peníze. Taky vyběhat vízum. To chtělo vlízt bolševickům do řiti. A přesvědčit rodinu, že to má smysl.

19.5.2019 v 23:09 | Karma článku: 14.20 | Přečteno: 443 | Diskuse

Martina Pazourová

Kolik jsi vlastně měla těch chlapů?

To je otázka, za kterou bych lískala. Naštěstí si dotyčný většinou sám i odpoví. Asi dost, že? Jednou mě ale jeden rýpal tak dokonale nahlodal, že jsem trošku popřemýšlela, zvědavost mi nedala, a to jsem fakt neměla dělat.

18.5.2019 v 13:41 | Karma článku: 14.19 | Přečteno: 1211 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 23.07 Průměrná čtenost 1257

Dřív, než mě budeš pomlouvat a soudit můj život, obuj si mé boty a projdi mou cestu, projdi mou minulost, pociť mé slzy, zažij mou bolest, projdi kroky, které jsem prošla já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopla já. Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já! A až potom můžeš soudit moje chování a tvrdit, že mě znáš...

Seznam rubrik

více

Najdete na iDNES.cz