Výlet do endéer
V šest ráno jsme rozespalí a promrzlí podupávali u vrátnice a předávali si fígle, kam schováme marky, které jsme vezli nad povolený limit.
Pak jsme nasedli do autobusu a čím víc se blížily hranice, tím víc ustávaly hovory a smích. Kulturní referent vybral pasy, autobus ve frontě pomalu popojížděl k závoře, a když přistoupil celník, procházel uličkou a každého porovnával s fotkou, panovalo už hrobové ticho.
Když jsme onen rituál absolvovali jak na české, tak na německé straně, hadi v břiše se pomalu uklidňovali a zábava na palubě se znovu rozproudila.
Po příjezdu do města jsme se rozprchli do obchodů a nakupovali a nakupovali, dokud marky stačily. Navečer jsme se u autobusu znovu sešli, chlubili se svými úlovky a přemýšleli, co napíšeme do celních prohlášení, aby tomu němečtí celníci pokud možno nerozuměli. Takže z bot byly papuče nebo sandály, z triček nátělníky a tak podobně. Naivní, já vím...
Cestou zpět k hranicím zase ruch pomalu utichal a to pravé veselí vypuklo teprve na české straně, když se nám podařilo projet celnicí "bez ztráty kytičky".
Vždycky, když jsme pak po revoluci jeli do Německa, s blížící se hranicí se hádci v břiše ozývali, a když byly děti menší, umravňovala jsem je, ať jsou zticha. Vůbec netušily proč.
Včera jsme po opravdu mnoha letech jeli do Drážďan. A poprvé to bylo jiné. Já si vůbec nevšimla, že jsme projeli hranici! Prostě se najednou objevily cedule v němčině a bylo to :)
Když jsme zaparkovali a vydali se do víru nakupování, zjistila jsem, že většinu nabízených věcí jsem si mohla pořídit v Praze taky. Stejné obchody, stejná nabídka.
Alespoň vánoční trhy byly krásné, jiné než u nás, ale stejně kýčovité. Všude spousta lidí, spousta světýlek, spousta zvuků, spousta vůní.
Užili jsme si ten den jak jen to šlo. A i když se v žádném případě nechci zastávat minulosti, ty tehdejší výlety do NDR pro mě zkrátka byly dobrodružství :)
Anna Novacek
Čekání na obra
Už jako malou holčičku mě děda často brával na Ruzyni. Byl to snad nejoblíbenější cíl našich častých výletů z pražského Karlína.
Anna Novacek
Po letech...
Začátkem devadesátých let jsem byla na pionýrském táboře jako praktikantka. Na návštěvu tam přijel syn jednoho z vedoucích se svým kamarádem, oba tehdy byli v prvním nebo druhém ročníku na konzervatoři.
Anna Novacek
Já jsem o tom fakt nechtěla psát...
Myslím, že o válce na Ukrajině píše kdekdo, tak co bych k tomu mohla říct. Ale dnešní návštěva fastfoodu byla asi ta poslední kapka. Sice malá, ale zkrátka pohár přetekl.
Anna Novacek
Máme covid aneb Jak se navyšují čísla
Včera byl na testech můj syn i jeho partnerka. Setkali se s námi v době, kdy jsme díky "propracovanému" trasovacímu systému vůbec netušili, že k nějakému rizikovému kontaktu došlo a měli bychom být opatrní.
Anna Novacek
Máme covid? - II.
V sobotu jsme se dozvěděli, že je jeden z nás pozitivní a druhý negativní. Ale jak dál? Jsou v tom docela zmatky...
Anna Novacek
Máme covid? - I.
Od počátku druhé vlny jsme prakticky izolovaní od okolního světa, takže jsme si mysleli, že se nám onemocnění vyhne. Chyba lávky - přišlo... ale s mnoha otazníky.
Anna Novacek
Lháři, lháři, lháři
Vím, že jsem nejméně tisícíprvá, která píše o "koronakrizi". Jenomže tento víkend mě přesvědčil, že nás ovládly a zhysterizovaly fakt jen lži...
Anna Novacek
O nenávisti, manipulaci a intrikách...
Kdyby to Emma nezažila na vlastní kůži, nikdy by nevěřila, že je něco takového mezi civilizovanými dospělými lidmi vůbec možné. Pořád doufá, že se z toho snu probudí... Už jen proto, že zkrátka schází důvod toho všeho.
Anna Novacek
Už nechci pejska
Před sedmnácti lety jsem si na svém tehdejším partnerovi doslova vyvzdorovala psa. Trvalo mi to mnoho měsíců, než jsem ho přesvědčila, a když konečně souhlasil, ještě tentýž den se Nikki stal členem naší rodiny.
Anna Novacek
Moli válečníci
Někdy počátkem roku se nám doma objevili moli. Nejdřív pár jedinců, kterých jsme se zbavovali plácnutím, ale za pár týdnů jsme boj s nimi začali prohrávat. A to trvá vlastně dodnes...
Anna Novacek
Včera jsem se dívala na rasistický film
Nebudu se vůbec vyjadřovat k zabití černocha bělochem, nebo taky grázla policistou, ani k tomu infernu, které se potom rozpoutalo. Myslím, že názorů bylo dost a dost a není třeba to znovu pitvat.
Anna Novacek
Já se tak stydííím...
Už dlouho jsem nenapsala žádný blog - všechna témata se mi zdála moc negativní... Jestli tohle je pozitivní, nevím. Snad jo, už mi cukají koutky.
Anna Novacek
Nemáš prachy? Oslepneš...
Syn se vrátil od očního lékaře s diagnózou, jejíž název jsem nikdy předtím neslyšela. Obrátila jsem se tedy na Google. To, co jsem našla, mě vůbec nepotěšilo, a další šok mě čekal ve chvíli, kdy jsem klikla na ceník zákroků.
Anna Novacek
Příliš slušní řidiči
Dnes cestou do práce jsem se setkala hned s několika slušnými řidiči. Bohužel s až příliš slušnými řidiči...
Anna Novacek
Kolečko se točí aneb Mimozemšťan trénuje pozemšťana
Zase ten zelenej skřehotavej šmejd. Tentokrát si mě pořádně vychutnal. A přitom jsem u něj chtěla jen nakoupit. Nic víc.
Anna Novacek
Černočerná tma
Tuto sobotu jsem strávila na venkově. Po hrozně dlouhé době. A cestou do Prahy jsem si uvědomila, o co nás velkoměsto okrádá - o tmu.
Anna Novacek
O toleranci i zaťatých diskutujících
V některých reakcích pod svým posledním blogem o maratoncích v Praze, a vlastně i pod jedním starším, o zákazu kouření, jsem byla nařčena z netolerance.
Anna Novacek
Maratonci všech zemí... přerazte si hnáty!
Vím, že název tohoto blogu je necitlivý, možná i nekorektní... Ale z doby, kdy jsem pracovala na dispečinku taxislužby, jsem si proti všem zbytečným uzavírkám města vypěstovala docela slušnou averzi.
Anna Novacek
Bezplatná lékařská péče
rovná se žádná lékařská péče? Jinak si totiž svoji včerejší "honbu za ošetřením" nedovedu vysvětlit.
Anna Novacek
Ztracená malá holčička
Nikdy jsem nijak zvlášť nepřemýšlela o tom, co dělat v případě, že na ulici najdu osamělé, ztracené dítě. Proto mě taky zaskočilo, když se dneska vedle mě ozvalo: Dobrý den, já jsem se ztratila.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1513x