Hlavička jako makovička

Před lety, coby máma malého kluka s krásně kulatou hlavičkou, jsem vůbec netušila nic o plagiocefalii nebo brachycefalii. To až když ze mě ten kluk udělal babičku. Ale mám pocit, že dnešní maminky těch informací také moc nemají...

Když se Matěj narodil s asymetrickou hlavičkou, rodiče samozřejmě v porodnici dostali pokyny, jak mají malého polohovat. Bohužel to vůbec nepomohlo a při šestitýdenní prohlídce paní doktorka zjistila, že preferuje levou stranu. Hlavička byla zploštělá a každé ouško si dělalo co chtělo.

Začalo martyrium rehabilitací a cvičení. U rehabilitací jsem (naštěstí) nebyla, ale při občasném hlídání pochopitelně i babička s dědou museli dodržovat pokyny lékařů a terapeutů. Nesměli jsme povolit, i když Matěj plakal a bránil se. Nejhorší bylo, když už jen odevzdaně ležel a apaticky snášel různé to protahování, natahování, mačkání a dloubání. To už jsem pro změnu brečela já, i když jsem věděla, že je to jen pro jeho dobro. Hlavičku měl opravdu hodně sleželou.

Trvalo to několik měsíců a přes veškerou snahu se to vůbec nezlepšilo. Když bylo Matějovi půl roku, doporučila lékařka terapii pomocí speciální helmičky. Na klinice Matějovi oskenovali hlavičku - dostal na hlavu takovou zvláštní čepičku a celou dobu mohl sedět u maminky na klíně, takže to nebylo nijak bolestivé ani stresující. Zjistili, že má těžkou deformitu lebky. Po deseti dnech byla helmička na míru vyrobená. Rodiče museli zaplatit asi 8000 korun, ale vzhledem k tomu, že splnili všechny podmínky, tedy vedle závažnosti deformity nejméně tři měsíce rehabilitací i doporučení neurologa, celou tuhle částku jim jejich zdravotní pojišťovna do měsíce vrátila zpět.

Verdikt lékařů zněl - 3 až 6 měsíců každodenního nošení. Prvních pět dnů na pár hodin, potom už sundavat jen na koupání, tedy 23 hodin denně s helmičkou.

Matýskova máma mi říkala, jak je nepříjemné, že kamkoli přijdou, lidé na ně koukají jak na malomocné. Myslela jsem si, že přehání, ale jen do té doby, kdy jsem se synem a s vnukem šla do obchodního centra. I tohle se však dá přežít. Zvlášť, když po měsíci nošení se těžká deformita změnila na lehčí formu. Lékaři  přesto doporučili ještě dvouměsíční nošení, hlavně z preventivních důvodů, protože Matěj zatím nelezl. Bodejť by taky lezl. Překvapilo mě, jak je ta helmička těžká. Pro ruku dospělého samozřejmě ne, ale pro ten malý dětský krček... Bylo také štěstí, že rodiče s léčbou neváhali, neboť právě proto, že Matěj ještě nelezl, nestalo se, že by třeba helmičkou narážel do nábytku. Po jejím sundání by pak hrozilo, že si hlavu poraní, protože bude zvyklý, že helmička ho ochrání. Každopádně ji snášel statečně, zvykl si na ni vlastně hrozně rychle.

No a dneska nastal ten velký den, kdy jsme se s helmičkou rozloučili. Díky skvělým výsledkům při kontrolním skenování to nakonec bylo jen 10 týdnů, které přes všechny nepříjemnosti stály za to. Matěj má hlavičku krásně kulatou a obě ouška v rovině. 

Stejně jako moje skorosnacha, Matějova maminka, tak i já bych byla moc ráda, kdyby rodiče dětí s podobným problémem věděli, že nemusí spoléhat jen na polohování a podkládání, které často opravdu nepomůže, ale nebáli se podstoupit pár nepříjemných týdnů, které se dají vydržet a výsledek je úžasný. A za pár let se na ně nebude ksichtit puberťák a vyčítat jim, že mu nechali šišatou hlavu :).